Letní výprodej v Plzni

21 Čvc

Konec první vlny covidu  jsme v Plzni oslavili ne jinak než výprodejem majetku města, konec konců naši volení zástupci jsou tak akorát v polovině funkčního období a je třeba začít jednat než zase budou volby.

Nebyla to jen budova polikliniky na Slovanech, o které jsem se rozepsal v jiném příspěvku,  ale odsouhlasil se i prodej dalších zajímavých nemovitostí.

Peklo v pekle

Snad nejvíce vyčnívá prodej  Posádkového domu armády neboli Kulturního domu Peklo. Místo, kde se udál bezpočet maturáků, plesů, koncertů ad. a kde jsme opakovaně slavili s KSČM i MDŽ, se po třiceti letech porevolučního  zanedbávání a snahy opět svést stav na komunisty (jako obyčejně, když něco padá městu na hlavu)  dostalo do stavu, kdy město není s to finančně opravu realizovat a tedy nezbývá nic než prodej a pokud možno rychle, dokud to drží pohromadě.

Špatný technický stav je bohužel krutou skutečností, je otázka, zda by se mu dalo předejít, pokud by se o prodeji nebo opravách začalo uvažovat mnohem mnohem dříve a ne až v momentě, kdy nám takřka padá  strop Pekla na hlavu.

Snaha o získání kupce za poměrně nízkou cenu kolem 6,6 mil. (10% odhadu) může snadno narazit na absurdní podmínky prodeje .  Součástí kupní smlouvy bude:

– povinnost zachovat velký sál za účelem využití pro kulturní a společenské akce,

– výhrada zpětné koupě ve prospěch statutárního města Plzně,

– předkupní právo ve prospěch statutárního města Plzně,

– zákaz zcizení a zatížení převáděné nemovité věci bez předchozího písemného souhlasu statutárního města Plzně s takovým zcizením nebo zatížením.

Výhrada zpětné koupě, předkupní právo, zákaz zcizení a zatížení by byla zřízena jako práva věcná a budou zřízena na dobu určitou.

Za těchto podmínek s výhledem na enormní investici v řádu 210 – 420 mil. korun je extrémně nepravděpodobné, že by někdo vážně o Peklo zájem projevil s výhledem na jeho opravu a provoz pro kulturní a společenské akce,  zejm. v dnešní době, kdy  kulturní podniky jsou v krizi, zdecimované pandemií, a tedy tato investice i za normálních podmínek riziková se stává krajně nejistou. Zdá se že město opět skončilo s Černým Petrem v ruce, i když je třeba nezapomínat, že minimálně pozemek pod Peklem cenu má.


Sportovního apartmánový dům aneb je dobře býti tenistou

Dalším zajímavým prodejem je prodej pozemků u Borského parku v oblasti mezi tenisovými kurty naproti hotelu Golden Fish (především část parcely č. 8184/15) ,  a to za účelem výstavby sportovního apartmánového domu, který by měl být dle vyjádření žadatele (společnosti HBI s.r.o.) sloužit „především“ k ubytování účastníků tenisové akademie TK  Slavia Plzeň.  Dále k ubytování dalších sportovců, trenérů, týmů –zajištění ubytování při různých turnajích, zápasech apod.  

Opět platí , že zbavovat se pozemku na takovém místě má smysl v opravdu důležitých případech, když je to jednoznačně ve prospěch města.  O tom lze v tom případně výrazně  pochybovat.   Už při projednávání tohoto bodu byly vzneseny námitky (viz video bod 78), kdo nám zaručí, že tento apartmánový dům opravdu bude sloužit sportovcům během závodů apod. a nestane se z něj jen luxusní bytový dům pro kohokoliv.  Vysvětlení a argumentace radního Bc. Šloufa byla jako obyčejně kouzelná – jde o „gentlemanskou“ dohodu a pro případ, že by nebyla dodržena, prodává město pozemky za plnou cenu.  Nějak nevím co si z toho vybrat – buď to opravdu má sloužit sportovcům a v tom případě je chceme nedůvodně „natáhnout“ nebo už od počátku počítáme s tím, že se dohoda dříve nebo později nedodrží a prostě z toho bude fajn bydlení na pěkném místě a uvidíme pro koho.  Co si z toho vybrat ?


Konec Bacardi

Posledním zajímavým objektem,  o kterém se rozhodovalo je bývalá „sokolovna“ Bacardi u Košuteckého jezírka, tentokrát ale ne o prodeji nýbrž o demolici, což je podstatně větší zábava. Díky péči města se podařilo uvést objekt do havarijního stavu, někteří z nás si možná pamatují doby ještě v devadesátých letech, kdy tam trénovali kickboxeři… a tak nám nezbývá než objekt zbourat, protože využití pro něj není, koupit to nikdo nechce (s padající střechou) a peníze na opravu nemáme.  Je fascinující, že objekt u tak navštěvovaného místa jako je Košutecké jezírko musí nakonec skončit demolicí, ale když se chce , všechno jde.