1. Úvod
Turismus, jako globální fenomén, je stále více politizován, zejména v kontextu komplexních mezinárodních vztahů, diplomatických aktivit, kulturních změn a probíhajících geopolitických konfliktů. Ani České republice se důsledky této turbulentní doby nevyhnuly, a to zejména pokud jde o vztahy s Ruskou federací (RF). V mém příspěvku se budu dále zabývat politizací příjezdového cestovního ruchu z RF do destinace „Česká republika“ (ČR), a to výlučně z pohledu turistů / občanů Ruské federace , protože toto má asi nejvíce signifikantní dopad na cestovní ruch v ČR.
2. Politizace cestovního ruchu jako pojem
Politizaci CR můžeme definovat jako „využívání cestovního ruchu k prosazení politických cílů, a to formou ideového působení na návštěvníky, selekce návštěvníků, realizace embarga“. (Ing. Attl).
Jinak by se politizace CR se dala charakterizovat jako činnost, při které je (ne)poskytování služeb cestovního ruchu, (ne)vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu podmíněno či motivováno snahou prosadit určitou politiku a její cíle, resp. politické přesvědčení, a to ať už subjektů veřejnoprávních (států) nebo soukromých (mj. podnikatelé).
Politizace cestovního ruchu by se dala následně rozdělit na několik kategorií. První dělení by bylo na politizaci soukromými subjekty a státem. Druhé rozdělení by bylo na politizaci cílenou/necílenou či primární/sekundární, a za třetí můžeme rozdělit politizaci cestovního ruchu na pozitivní a negativní.
Pokud jde o rozdělení na politizaci realizovanou soukromými subjekty o vlastní vůli a újmě, jde o případy, kdy podnikatel realizuje kroky dopadající na poskytování služeb cestovního ruchu na základě svého politického přesvědčení. Může jít např. o jednotlivé podniky či sítě podniků (restaurace, hotely ad.), které způsobem poskytování služeb (podmínky, cílová skupina spotřebitelů) vyjadřují nějaký politický názor a snaží se ho takto když ne prosadit, tak alespoň ventilovat na veřejnost. Příkladem budiž dále popsaný postup některých podniků CR vůči občanům Ruské federace (hotely , gastrozařízení) nebo například vůči občanům státu Izrael . Státem realizovanou politizací cestovního ruchu lze spatřovat např. v případu krize mezi Čínou a Jižní Koreou, tzv. „THAAD incident“.
Jde-li o dělení na cílenou/necílenou, resp. primární/sekundární politizaci cestovního ruchu, spočívá dělení na otázce, zda zlepšení/zhoršení podmínek cestovního ruchu je cílem konkrétních kroků směřujících k CR (ať již pozitivních či negativních) nebo zda je to spíše vedlejší (sekundární) důsledek širších sankcí, které primárně necílí na cestovní ruch, resp. služby CR, ale mají zásadní dopad na CR (např. uzavření vzdušného prostoru pro letecké společnosti z výjezdové země, zamezení převodu finančních prostředků do destinace).
Pozitivní politizace cestovního ruchu cílí na růst cestovního ruchu, zejména příjezdového cestovního ruchu, kdy je využíváno návštěvníků země kromě jiného k politickým účelům jako je propagace cílové země, hodnot tamního politického systému ve světle příznivějším než by mohlo odpovídat objektivnímu hodnocení – příkladem může být Kuba či KLDR (Webster a Ivanov, 2015) – a zároveň se návštěvníkům ze zemí politicky kompatibilních může dostávat (cíleně) lepší péče než rezidentům nebo návštěvníkům ze zemí „nepřátelských“. Nebo může jít o snahu postihnout cílovou zemi skrze výjezdový cestovní tamtéž, příkladem budiž již zmíněný THAAD incident, kdy kroky čínské vlády směřovaly mj. k omezení výjezdového cestovního ruchu do JKR, nebo lze postihnout občany výjezdové země například Ruské federace a tím výjezdový i příjezdový cestovní ruch z a do této země.
Jak uvádí Webster a Ivanov (2015, s. 118) politizace turismu nutně vede k „turistickým válkám“, když jejich primárním cílem je „kradení“ turistů od konkurenčních destinací. Jak dále uvádí , politizace turismu může vést k rozvoji domácího turismu, přičemž zmiňují otázku nárůstu domácího turismu po anexi Krymu (rozšíření letiště Simferopol) a zároveň z politizace turismu uplatňované vůči dané zemi (např. ze strany zemí EU vůči RF) získávají výhodu země, které takto nepostupují (nárůst turismu z RF do Turecka, Řecka, Egyptu na úkor jiných „méně“ přátelských destinací).
Palatková a Zichová (Ekonomika turismu, 2014) uvádí, že pro existenci turismu musí být splněny základní podmínky, kterými jsou: svoboda pohybu, volné disponibilní prostředky, dopravní možnosti, potenciál turismu a jemu odpovídající suprastruktura. Přiřadil bych k těmto podmínkám ještě vnímání destinace cestovního ruchu jako bezpečné a přívětivé či snad pozitivně orientované stran příjezdového cestovního ruchu z konkrétní země, v našem případě z Ruské federace.
Politizace cestovního ruchu naplnění těchto uvedených podmínek za účelem prosazení politických cílů buď zlepšuje, nebo zhoršuje, ba až znemožňuje.
Jde-li o vztah České republiky a podnikatelských subjektů nabízejících zde služby podmiňující rozvoj cestovního ruchu, zejm. ve vtahu k příjezdovému CR z RF, jde především v poslední dekádě a zejm. posledních třech letech veskrze o politizaci negativní, směřující přímo i nepřímo k omezení příjezdového cestovního ruchu z Ruské federace.
Dále se budu věnovat naplňovaní jednotlivých shora uvedených podmínek pro rozvoj CR ve světle politizace CR a vztahu ČR-RF.
3. Vývoj příjezdového cestovního ruchu z Ruské federace
Ačkoliv se po roce 1989 vztahy s Ruskou federací zlepšovaly, možná do určité míry v důsledku vystřízlivění stran příjezdového cestovního ruchu ze západních států, a cestovní ruch postupně rostl, přičemž za zřejmě nejúspěšnější lze považovat rok 2012 , došlo v poslední dekádě postupně k několika událostem, které tento růst výrazně narušily.
Za první událost s potenciálem k politizaci cestovního ruchu by bylo možno považovat anexi Krymu v roce 2014, za druhou epidemii Covid-19 v letech 2020-2021 a za třetí ruskou „Speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině probíhající od roku 2022 dosud. Zejména poslední událost a na ní navazující sankce výrazně poškodily cestovní ruch z RF do ČR a mám za to, že představují to, co dále nazývám sekundární politizací cestovního ruchu, kdy cestovní ruch nemusí být nutně primárním cílem nebo prostředkem pro dosažení nějakých politických cílů, ale při využití širších nástrojů (mezinárodní sankce) se stává „vedlejší škodou“ (collateral damage).
Níže uvádím pro výchozí představu vývoj počtu hostů, přenocování a počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních, a to v ČR celkově, v Praze a Karlovarském kraji, vzhledem k tomu, že ty toto sub-destinace představovaly hlavní cíle příjezdového CR z RF. Data byla získána z ČSÚ a dále zpracována do tabulek/grafů.
Tabulka 1: Hosté z Ruské federace a přenocování v HUZ v České republice v letech 2012 – 2023
| Rok | Hosté celkem | Přenocování celkem | Průměrný počet přenocování |
| 2012 | 731 835 | 3 618 450 | 4,9 |
| 2013 | 803 152 | 3 979 347 | 5,0 |
| 2014 | 691 198 | 3 406 946 | 4,9 |
| 2015 | 434 852 | 1 016 109 | 2,1 |
| 2016 | 407 529 | 1 894 401 | 4,6 |
| 2017 | 548 318 | 2 560 872 | 4,7 |
| 2018 | 544 216 | 2 397 709 | 4,4 |
| 2019 | 564 083 | 2 345 033 | 4,2 |
| 2020 | 132 033 | 542 664 | 4,1 |
| 2021 | 25 846 | 72 940 | 2,8 |
| 2022 | 49 094 | 127 006 | 2,6 |
| 2023 | 43 040 | 117 831 | 2,7 |
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Graf 1: Hosté z Ruské federace v ČR – počet v letech 2012-2023
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Tabulka 2: Hosté z Ruské federace a přenocování v HUZ v Karlovarském kraji v letech 2012 – 2023
| Rok | Hosté celkem | Přenocování celkem | Průměrný počet přenocování |
| 2012 | 108107 | 1247782 | 11,5 |
| 2013 | 121644 | 1361571 | 11,2 |
| 2014 | 109966 | 1220506 | 11,1 |
| 2015 | 73356 | 791514 | 10,8 |
| 2016 | 67294 | 707151 | 10,5 |
| 2017 | 81 698 | 863 368 | 10,6 |
| 2018 | 83 443 | 807 606 | 9,7 |
| 2019 | 83 048 | 762 547 | 9,2 |
| 2020 | 18 811 | 153 379 | 8,2 |
| 2021 | 2 782 | 11 032 | 4,0 |
| 2022 | 4 036 | 14 695 | 3,6 |
| 2023 | 6 911 | 31 253 | 4,5 |
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Graf 2: Hosté z Ruské federace v HUZ v Karlovarském kraji v letech 2012 – 2023
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Tabulka 3: Hosté z Ruské federace a přenocování v HUZ v Praze v letech 2012 – 2023
| Rok | Hosté celkem | Přenocování celkem | Průměrný počet přenocování |
| 2012 | 492 007 | 2 034 110 | 4,1 |
| 2013 | 542 189 | 2 237 393 | 4,1 |
| 2014 | 473 571 | 1 884 225 | 4,0 |
| 2015 | 295 358 | 1 134 416 | 3,8 |
| 2016 | 280 641 | 1 021 833 | 3,6 |
| 2017 | 389 065 | 1 501 617 | 3,9 |
| 2018 | 384 182 | 1 395 127 | 3,6 |
| 2019 | 392 968 | 1 377 668 | 3,5 |
| 2020 | 94 777 | 337 577 | 3,6 |
| 2021 | 13 983 | 36 812 | 2,6 |
| 2022 | 27 538 | 65 874 | 2,4 |
| 2023 | 23 517 | 59 639 | 2,5 |
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Graf 3: Hosté z Ruské federace v HUZ v Praze v letech 2012 – 2023
Po roce 2014, po eskalaci geopolitického napětí, došlo k postupnému poklesu počtu ruských turistů v České republice. Tento pokles byl způsoben nejen mezinárodními sankcemi, ale i změnami v politické náladě v Rusku, kdy se pro ruské turisty staly obtížnějšími podmínky pro získání víz a cestování do západní Evropy. Zároveň, vzhledem k vnímání České republiky jako země, která podporuje protiruskou politiku EU, došlo k určitému odlivu turistů z Ruska z tohoto důvodu. Tento odliv se přes snahy v destinacích daří nahrazovat velmi ztěžka blíže zde a zde.
Tabulka 5: Výjezdy turistů z RF do ČR v tisících
| Rok | Výjezdy turistů z RF do ČR v tisících |
| 2014 | 1176 |
| 2015 | 884 |
| 2016 | 835 |
| 2017 | 1198 |
| 2018 | 1132 |
| 2019 | 1251 |
| 2020 | 431 |
| 2021 | 73 |
| 2022 | 25 |
| 2023 | 0 |
| 2024 | 0 |
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Федеральной службы государственной статистики
4. Svoboda pohybu
V případě příjezdového cestovního ruchu, jde především o možnost vůbec legálně vstoupit do cílové země. Možnost vstupu se v návaznosti na jednotlivé sankční balíčky zhoršila pro jednotlivce uvedené na sankčních seznamech počínaje rokem 2014 (anexí Krymu), ovšem naprostý zvrat přineslo usnesení vlády ČR č. 130 ze dne 25.2.2022 a č. 254 ze dne 30. 3. 2022, Toto usnesení zcela zamezilo počínaje 25.2., resp. 1.4.2022 vydávání víz a povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu na základě žádostí podávaných státními příslušníky Ruské federace a Běloruské republiky. Následně došlo k opakovanému prodlužování tohoto omezení, a především k rozšíření zákazu vstupu občanů RF přes vnější hranici schengenského prostoru počínaje 25. 10. 2022 (tj. v zásadě přes mezinárodní letiště na území ČR), pokud vstupují na krátkodobá schengenská turistická víza za účelem turistiky, sportu či kultury. Tento krok cílil na již dříve vydaná víza zastupitelskými úřady ČR, ale především víza vydávaná občanům RF dalšími státy EU (mj. především Itálie, Španělsko, Řecko, Francie), blíže tisková konference vlády dne 12. 10. 2022. Politizace turismu je v této souvislosti celkem zřejmá a veřejně deklarovaná ministrem zahraničí ČR Bc. Lipavským: „V době ruské agrese, jejíž deklarované hranice se stále posouvají, nemůže být řeč o běžném turismu ruských občanů.“. Ukončení vydání víz resp. vůbec přijímání žádostí bylo následně podpořeno i vzájemným uzavřením generálních konzulátů v Karlových Varech a Brně, resp. českých v Jekatěrinburgu a Petrohradě, přičemž nižší dostupnost konzulárních služeb v dané lokalitě lze v kontextu rozvoje cestovního ruchu vnímat také jako potenciálně omezující pohyb návštěvníků.
V každém případě při srovnání počtu vydaných víz v letech předcházejících konfliktu na Ukrajině, jde o markantní propad viz Tabulka 5 a Graf 4.
Tabulka 5: Počet krátkodobých víz vydaných ČR občanům Ruské federace
| Rok | Počet vydaných krátkodobých víz |
| 2011 | 339168 |
| 2012 | 383271 |
| 2013 | 421418 |
| 2020 | 47005 |
| 2021 | 1254 |
| 2022 | 630 |
| 2023 | 262 |
| 2024 | 124 |
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Ministerstva zahraničních věcí ČR
Graf 4: Počet krátkodobých víz vydaných ČR občanům Ruské federace
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Ministerstva zahraničních věcí ČR
Výše uvedená data jsou z období pěti předchozích let, jelikož dle vyjádření Ministerstva zahraničích věcí jsou starší data vymazána (skartována) s ohledem na ochranu osobních údajů. Data z let 2011-2013 pochází z odpovědi na starší žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. Nelze přehlédnout, že počet vydaných krátkodobých víz v roce 2013 atakoval hranici 450 000, přičemž v letech 2020-2024 výlučně turistická víza v dosahovala těchto počtů: 2020 – 42849, 2021 – 14, 2022 -47, 2023 – 26 , 2024 – 9 – jde o jednotky (!) víz (ne tisíce).
Lze tedy uzavřít, že po 25.2.2022 došlo k zásadnímu omezení možnosti vůbec legálně realizovat příjezdový cestovní ruch, jednak z důvodu nevydávání turistických víz a za druhé z důvodu omezení vstupu do ČR přes vnější hranici schengenského prostoru. Jakkoliv je stále možný pohyb v rámci schengenského prostoru s vízy vydanými dalšími státy EU, zcela jistě to představuje výraznou komplikaci, co se svobody pohybu turistů týká.
5. Volné disponibilní prostředky
Další podmínkou pro realizaci cestovního ruchu jsou volné (finanční) prostředky na straně návštěvníka. Tato podmínka by se dala rozložit na více částí. V prvé řadě je zde samozřejmě otázka samotné dostupnosti prostředků na straně návštěvníka ve smyslu jejich existence. Z dostupných údajů je patrné, že reálné mzdy v Ruské federaci přes probíhající konflikt rostou, nelze tedy tvrdit, že by samotný konflikt a priori snižoval koupěschopnost občanů RF jako návštěvníků. Co představuje možný problém, který se objevil již po anexi Krymu v roce 2014 , je nevýhodný kurz rublu vůči české koruně.
Graf 5: Kurz ruský rubl / česká koruna (RUB / CZK), vybraná historie 1.1.2013 – 23.1.2025
Zdroj: Kurzy.cz
Z grafu 5 je patrný propad kurzu po anexi Krymu v roce 2014 a další propad po zahájení „Speciální vojenské operace“ na Ukrajině v roce 2022, když tento negativní vývoj přes dočasný vzestup v druhé polovině roku 2022 má spíše setrvalou tendenci, rozhodně nedochází k posilování kurzu RUB vůči CZK.
Nejzásadnější otázkou, která má představuje řekněme další případ sekundární politizace cestovního ruchu, je sama možnost disponovat v cílové zemi finančními prostředky. To se počínaje rokem 2022 stalo velice složitým, z pohledu běžného turisty téměř nemožným, rozhodně však výrazně komplikující setrvání v destinaci a vynaložení prostředků na služby a zboží tamtéž. V prvé řadě došlo k postupnému odpojení významných ruských bank od mezinárodního systému zúčtování mezibankovních transakcí SWIFT. Opatření bylo realizováno v několika krocích (1. 3. 2022 odpojeno sedm ruských bank, následně 31.5. 2022 Sberbank). Tímto krom jiného došlo efektivně k znemožnění přeshraničního pohybu finančních prostředků. Druhým zásadním krokem bylo faktické vyloučení platebních karet vydávaných ruskými bankami z platebních systémů společností Mastercard a VISA, počínaje 5.3.2022. Všechny tyto kroky nutně vedly k situaci, kdy bezhotovostní platba prostředky nacházejícími se na území RF je v ČR v podstatě nemožná a zbývá tedy pouze platba hotovostní, která přináší jiné problémy (nutnost vozit hotovost, omezení vyplývající z AML, nemožnost opatřit si další hotovost v případě potřeby, omezení vývozu hotovosti z RF). Za těchto okolností je tedy velmi komplikované realizovat byť jednoduché záležitosti jako rezervaci a uhrazení pobytu v hotelu či zájezdu.
6. Dopravní možnosti
Otázka dopravy jako základní podmínky přeshraničního cestovního ruchu by se dala opět rozdělit na dvě podotázky, a to samotná existence možnosti dopravy a dostupnost z pohledu ceny.
Mezi základní dopravní prostředky vzhledem ke vzdálenosti patří z pohledu příjezdového cestovního ruchu letecká doprava. V případě CR z RF do ČR použilo 88% návštěvníků jako dopravní prostředek letadlo (auto 6%, autobus 4%, vlak 2%) – blíže. Do ČR létalo z RF několik aerolinek (ČSA, Aeroflot, Pobeda, Rossia), přičemž např. z letiště Karlovy Vary (ICAO: LKKV) byly realizovány lety do/z i jiných destinací než Moskva, resp. i jinými společnostmi než ČSA – např. v roce 2018 došlo k otevření nové linky do Moskvy s Pobedou .
Tabulka 6: Letecká doprava z Karlových Varů do RF v letech 2004 – 2020
| destinace/dopravce | období | počet pohybů | cestující | |
| Moskva Šeremetěvo/ČSA, Aeroflot | 2004 -2019 | 5847 | 574235 | |
| Petrohrad/ČSA, Rossia | 2007-2017 | 1020 | 101745 | |
| Moskva Vnukovo/Pobeda | 2018-2020 | 655 | 108661 | |
| Samara ČSA | 2011-2013 | 161 | 9672 | |
| Rostov/ČSA | 2011-2012 | 19 | 575 | |
| Yekaterinburg/CCA, Ural Airlines | 2011-2014 | 447 | 36615 | |
| Tjumen/Ural Airlines | 2012-2013 | 44 | 2040 | |
| celkem RU | 2004 -2020 | 8193 | 833543 | |
Zdroj: Handling Letiště Karlovy Vary s.r.o.
Z následujícího grafu výkonů letiště Karlovy Vary je patrný propad „koncových“, tj. netranzitních, cestujících po roce 2014 (anexe Krym) a následně určitý růst a následně propad (Covid-19) a stagnace (válka Ukrajina).
Graf 6: Vývoj výkonu na letišti Karlovy Vary
Zdroj: Letiště Karlovy Vary s.r.o.
Letecká doprava byla jako celá oblast cestovního ruchu postižena epidemií Covid-19, ale v únoru 2022 utrpěla další ránu, a to uzavření vzdušného prostoru zemí EU (+UK) pro letadla provozované/registrovaná v RF a následně reciproční uzavření vzdušného prostoru Ruskou federací. Vzájemné uzavření vzdušeného mělo čistě politický náboj a negativní dopad na cestovní ruch po celém světě, těžko ho lze zdůvodnit bezpečnostní či čímkoliv jiným. Výrazný byl dopad i na cestovních ruch, a to nejen z pohledu nerealizace letů z RF končících v destinacích (mj. ČR), ale i na cestovní ruch ve válkou jinak zcela nezasažených oblastech z důvodu vzájemného zamezení využití vzdušného prostoru pro přelety a v nárůstu časové náročnosti, ceny letenek a zvýhodnění leteckých dopravců ze zemí, které se tohoto kroku neúčastnily. Uzavření vzdušného prostoru totiž vedlo k nutnosti realizovat cestování z RF do EU/USA/UK přes třetí země jako Srbsko, Turecko a SAE ad.. Nutnost přestupu a nadto obletu určitých oblastí samozřejmě zvyšuje časovou a finanční náročnost letu, čehož samozřejmě využívají v na jiných trasách dopravci z mj. Činy, kteří s přelety ruského území (ani EU) nemají problém a zároveň se tím zvedá i atraktivita destinací cestovního ruchu, kam můžou občané RF vycestovat bez omezení (Egypt, Turecko, Thajsko ad.).
Podobně postižená byla i železniční doprava, byť její význam nebyl velký, – např. přímý vlak Moskva – Praha skončil s Covidem a již obnoven nebyl, obdobně neutěšená je situace stran dopravy silniční.
V každém případě otázka finančně dostupné, rychlé dopravy do destinace ČR z RF aktuálně splněna není a tvoří tedy jednu z hlavních překážek rozvoje cestovního ruchu.
7. Suprastruktura CR a otázka atraktivity destinace
Ačkoliv s ohledem na epidemii Covid-19 došlo k utlumení či zániku části suprastruktury (restaurace, hotely), nelze říci, že toto by byl limitující faktor v případě příjezdového cestovního ruchu z RF ve světle politizace. Za alarmující a do budoucna škodlivé lze naopak brát pokusy o „soukromou“ a státem aprobovanou politizaci cestovního ruchu, která se v zatím v ojedinělých případech začala projevovat snahou odpíraní služeb podmiňujících rozvoj CR návštěvníkům z RF. S takovým přístupem jak uvádí Kotrbatý a Kriušenko, tj. neubytovávat hosty z RF přišla mj. síť hotelů Pytloun. Mnohem větší publicitu a právní dopad však měla dřívější kauza ostravského hotelu Brioni a především v dané věci následující nález Ústavního soudu. Hotel Brioni vyvěsil na svém webu a na provozovně „prohlášení“ následujícího znění: „S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“ (blíže Pečinka).
Jestliže byl následně provozovatel postižen ČOI za diskriminační jednání dle §6 zákona o ochraně spotřebitele a tento názor byl následně aprobován i krajským a Nejvyšším správním soudem, zcela jiný názor měl soud ústavní, který se postavil na stranu provozovatele hotelu, přičemž za zásadní lze považovat, že soud postavil svou argumentaci na tom, že tímto způsobem by bylo zasaženo do svobody politického projevu (hotelu/provozovatele) a dále že povaha poskytované služby byla taková, že zájemce objektivně neměl problém najít si odpovídající alternativu, tzn. stěžovatel se nenacházel v postavení právního a ani faktického monopolu. (viz Nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3212/18). Otázku správnosti tohoto právního názoru a vůbec otázek s tím souvisejících, nadto názoru , který byl v senátu schválen pouze většinou 2:1 (Kateřina Šimáčková (dnes soudkyně ESPL !!!), Vojtěch Šimíček : Ludvík David – doporučuji jeho disentní stanovisko ) rozebírá ve svém příspěvku „Může podnikatel zakázat či podmínit přístup ke službám ruským občanům z důvodu války na Ukrajině?“ Dana Ondrejová.
Za významné lze považovat jednak samotné politizování poskytování ubytovacích a gastro služeb ze strany některých poskytovatelů. Přihlédneme-li ještě ke skutečnosti, že poskytovatel ubytovací služby podmiňuje její poskytnutí nutností politického „prohlášení“ ze strany hosta, nad to prohlášení, za které by návštěvník ve své zemi mohl být potenciálně trestně stíhání, je to zářný příklad politizace cestovního ruchu (resp. jedné z esenciálních služeb CR). Co lze považovat za poměrně hodně alarmující je skutečnost, že tento přístup (nehledě na právní úpravu obsaženou v zákoně o ochraně spotřebitele a antidiskriminačním zákoně) našel zastání u vrcholného článku soudní soustavy a ze strany státu tak došlo k faktické legitimizaci politizace cestovního ruchu. Těchto případů samozřejmě bylo více, a to jak pokud jde o poskytovatele ubytovacích, tak i stravovacích služeb. Nezdá se však, že by kvantita dosáhla tak významného rozsahu, aby případně došlo k ohrožení cestovního ruchu z těchto důvodů, jelikož v mezidobí se vztahy na úrovni států zhoršily do té míry, že tyto „soukromé úlety“ nepředstavovaly reálnou hrozbu, prostě protože turisti z RF zmizeli.
Jako precedent je shora uvedená situace ovšem nebezpečná do budoucna, protože v zásadě otvírá dveře k diskriminaci hosta, pokud se tak děje v rámci „politického projevu“ (poskytovatele sužby) a host má možnost si zajistit službu jinde. Nelze ovšem přejít skutečnost, že pokud by takto činili všichni poskytovatelé, třebas z různých důvodů dle sympatií k různým hnutí, státům atd. výrazně by to mohlo poškodit důvěru v sektor služeb cestovního ruchu jako řekněme nestranný. Mám-li uzavřít ikonickými slovy hostinského Palivce z Dobrého vojáka Švejka: „Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika, zaplať si pivo a žvaň si, co chceš!“.
S otázkou atraktivity destinace do značné míry souvisí otázka vnímání bezpečnosti nebo přívětivosti této destinace jak bylo zmíněno na počátku. V tomto směru mám za to, že jednak v důsledku mnoha politických prohlášení dochází k navozování programového negativního vztahu k turistům z RF a určitému budování kolektivní viny – obojí může v budoucnu výrazně komplikovat návrat příjezdového CR do původních kolejí. V druhé řadě nelze odhlédnout od skutečnosti, že ČR jako destinace je v současné době významně saturována uprchlíky z Ukrajinské republiky a tedy vnímání bezpečnosti destinace se může u občanů RF měnit právě díky tomu, že by cestovali do místa s početně významnou skupinou obyvatel státu, s nímž jsou v ozbrojeném konfliktu, nadto s nejasným přístupem státu k ochraně práv turistů. Samozřejmě za současné situace s dopravou, vízovou povinnosti a možností transferu finanční prostředků je to spíš marginální záležitost.
8. Závěr
Zabýval jsem se otázkou politizace CR ve vztahu České republiky jako destinace a Ruské federace jako zdrojové země výjezdového cestovního ruchu a oblastmi, resp. faktory, kde vidím politizaci jako nejvýraznější. Z výše uvedeného je zřejmé, v období 2014 – dosud docházelo k postupné politizaci CR, zejm. ze strany ČR a zemí EU, kdy tato politizace má ve větší míře formu sekundární, když samotný CR není cílem (prostředkem) , ale jednou z oblastí, které jsou poškozeny sankčními mechanismy (ať už ze strany EU nebo ČR). Tato politizace cestovního ruchu měla dost zásadní ekonomické následky na CR, jestliže zde bylo ubytováno jen v Praze v roce 2019 přes 393 000 turistů z RF v hromadných ubytovacích zařízení s průměrnou dobou pobytu 3,5 dne a nechali zda průměrně 2000 /den a praze 7000/nákup, je to objem 2,7-9 mld. korun jen v Praze/rok, o které přicházíme (podle toho jak to budeme počítat), které zákonitě v oblasti cestovního ruchu musí chybět. Nemluvě o zbytku ČR, zejm. Karlovarském kraji. Významné na tom je, že v EU a předevšíím mimo EU samozřejmě zůstávají země, které nemají problém ruským turistům služby poskytovat (Španělsko,Itálie, Řecko) nebo mimo EU Turecko, Egyt, Thajsko , tedy Rusové se se svými pěnězi přesouvají jinam…
Ani to by samozřejě nevadilo, pokud by za ně trh našel náhradu, tedy skupinu turistů z jiného oblasti, která bude prosředky v ČR utrácet v podobném rozsahu (a ne je zde čerpat). Co vnímám jako výrazně alarmující jsou některé –zatím- ojedinělé pokusy o politizaci služeb cestovního ruchu ze strany jejich poskytovatelů a nežádoucí přístup státu prezentovaného mocí soudní k takovým krokům, jelikož by mohlo jít o nepříjemný precedent do budoucna (a lidé, kteří tomu teď tleskají, by si měli uvědomit, že podobně se lze zachovat v budoucnu vůči občanům jakékoliv země !!). Druhou alarmující skutečností je dlouhodobá neschopnost nahradit turisty z Ruské federace příjezdovým CR z jiných zemí, byť takové pokusy byly činěny.
V tomto ohledu se zdá, že jediné k čemu politizace cestovního ruchu vůči RF vedla je jednak k posílení domácího (vnitřního) cestovního ruchu v RF a dále k přesměrování výjezdového CR z RF do jiných destinací, aniž by byla ČR schopna zajistit (ekonomicky) adekvátní náhradus svým podnikatelům z jiných trhů. Tento příspěvek samozřejmě neřeší ani širší přesah do ekonomiky prostřednictví výjezdového CR do RF či oblastí souvisejících s CR jako je třeba letecká doprava (její kompletní likvidace co do destinací v RF).