Při pročítání webu Plzeňského krajského výboru KSČM mě zaujal článek „Konec státního svátku – Svátku práce – 1. máje. Státní svátek s tímto názvem byl zrušen Poslaneckou sněmovnou na návrh Rakušanovo STAROSTŮ!“
Musím říci, že mě to překvapilo a ještě více mě zarazilo, že by se takovou změnu podařilo ututlat a nebylo kolem toho nějaké větší divení. Situace je ovšem poněkud jiná , než se v článku popisuje a jakkoliv chápu svaté rozhořčení, které vedlo k jeho vzniku, považuji za nutné uvést situaci na pravou míru.
V prvé řadě, návrh zákona byl zatím schválen „jen“ Poslaneckou sněmovnou a ještě musí projít přes Senát a prezidenta, což se samozřejmě dá předpokládat, že se stane , ale je dobře uvádět věci tak jak jsou – zatím tato již v prvním čtení schválená novela není ani platná, natož účinná.
Co je ovšem podstatnější a v článku na webu KSČM je to hrubě dezinterpretováno je údajné zrušení Svátku práce a jeho nahrazení Dnem přistoupení České republiky k Evropské unii.
Z navrhované úpravy je zřejmé, že dochází k novelizaci zákona č. 245/2000 Sb. o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, a to s účinností od 1. 1. 2025.
Tento zákon v současnosti upravuje tři kategorie „svátků“:
§1 státní svátky – 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu, 8. květen – Den vítězství, 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa, 28. září – Den české státnosti, 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu a 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva
§2 ostatní svátky – 1. leden – Nový rok, Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. květen – Svátek práce, 24. prosinec – Štědrý den, 25. prosinec – 1. svátek vánoční a 26. prosinec – 2. svátek vánoční (dále jen „ostatní svátek“).
§4 významné dny – 16․ leden – Den památky Jana Palacha, 27. leden – Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, 8. březen – Mezinárodní den žen, 9. březen – Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi – Březince, 12. březen – Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO), 28. březen – Den narození Jana Ámose Komenského, 7. duben – Den vzdělanosti, 5. květen – Květnové povstání českého lidu, 15. květen – Den rodin, 27. květen – Den národního vzdoru, 10. červen – Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, 18. červen – Den hrdinů druhého odboje, 25. červen – Den odchodu okupačních vojsk, 27. červen – Den památky obětí komunistického režimu, 21. srpen – Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, 8. říjen – Památný den sokolstva a 11. listopad – Den válečných veteránů (dále jen „významný den“).
Státní svátky a ostatní svátky jsou dny pracovního klidu, kromě dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu, a významné dny jsou dny pracovní.
Uvedená novela přidává do §4 – tedy pouze mezi „významné dny“ – i 1. květen – Den přistoupení České republiky k Evropské unii.
1.květen tedy bude počínaje rokem 2025 nadále nejen Svátkem práce, ale ještě (k tomu) významným dnem – Den přistoupení České republiky k Evropské unii. (podobný souběh jako svátky 1.1. – Nový rok a Den obnovy samostatného českého státu).
Nedochází tedy k zrušení nebo nahrazení Svátku práce, ale určitému parazitování zatím pouze „významného dne“ (Den přistoupení k EU) na tomto opravdovém „ostatním svátku“.
Nedá se samozřejmě vyloučit, že do budoucna bude snaha Svátek práce (dále) upozaďovat a postupně ho z daného data vytlačit (právě ve prospěch Dne přistoupení k EU), pravděpodobně s nějakou zoufalou argumentací v rovině, „že jde o svátek zprofanovaný minulým režimem“ (Svátek práce v zemích reálného socialismu ).
Jediné co současné vládě zřejmě zabránilo v tom realizovat eliminaci Svátku práce rovnou je skutečnost, že tento svátek se slaví 1.5. mezinárodně, a to i v celé EU (s několika výjimkami) .
Je hloupé, že ČR vstoupila do EU „zrovna“ 1.5. a tedy tento Den smutku a konce české státnosti se stává černým pasažérem Svátku práce s jeho více než 130 let trvající historií.