Volební mezaliance KSČM a SOCDEM? To snad ne!

29.10.2024 000 15:04

Je s podivem, že se do nekonečna v KSČM objevuje leitmotiv spolupráce  se „Sociální demokracií“, kdysi ČSSD, dnes SOCDEM.    Poslední pokus o námluvy s ex-předsedou Šmardou naštěstí selhal hned v počátku, ale nedá se vyloučit, že se nějaké další pokusy o kolaboraci neobjeví teď, s novou předsedkyní SOCDEM  Maláčovou – a mám takové zlé tušení, že k tomu není daleko.

Shrneme si, proč to není z pohledu KSČM vůbec dobrý nápad:

V prvé řadě tady máme předválečnou historii SOCDEM x KSČ.   SOCDEM již v této době byla součástí „velké pětky“ a udělala vše proto, aby byla téměř ve všech vládách (pokud správně počítám, krom dvou, nepočítaje v to vlády úřednické).     Důležité nebylo obhajovat program, ale dostat se do křesel.  Hlad po funkci, ten je v základní genetické výbavě sociálního demokrata, i když pan Šmarda nedávno tvrdil, jak s tím skoncují….Pokud by sociální demokracie měla někdy vstupovat do vlády, tak pouze hlavním vchodem, to znamená tak, aby v ní měla důstojnou pozici. Už nikdy nebudeme znovu, neustále dokola, překračovat naše červené linie jenom proto, abychom si udrželi pár ministerských křesel. Nic takového se už od nás lidé nedočkají“.

Faktem zůstává, že tento zvyk vydržel SOCDEM i po roce 1989 a jelikož funkce byly a  jsou pro SOCDEM to hlavní, odůvodňují spojení s kýmkoliv, proti komukoliv, nehledě na program a důsledky pro voliče.

Rok 1948 přinesl slučovací sjezd s KSČ, který byl (bohužel pro KSČ) historická nutnost , i když ho dnes vnímá mnoho sociálních demokratů jako příkoří.   Z pohledu komunistického hnutí to lze naopak vnímat jako infikování KSČ tím nejhorším ze „sociálního demokratismu“.   Nikdo už totiž dnes není schopen dohledat, jak se chovali v KSČ ti „novopečení taky komunisti = ex-sociální demokrati“ a zda to, co se KSČ vyčítá dnes (a umně připisuje i na vrub KSČM), není (je) i práce jejich, podle hesla poturčenec horší Turka.

Období po roce 1989, kdy mnoho členů KSČ začalo zahazovat členské legitimace s tím, že byli vlastně sociální demokrati (s obligatorní pohádkou, že do strany museli, aby mohli pracovat, studovat atd.), vyústilo v zajímavý paradox:   Ve snaze o spolupráci s ČSSD prošpikované ex-taky-komunisty  začali někteří členové KSČM dokonce   vyzývat KSČM, aby se „omluvila“ za zločiny komunismu s vidinou spolupráce, i když KSČM neměla krom podobnosti názvu historicky vzato s KSČ víc společného než mj. ČSSD (či ODS)…. Proč nikdo netrval na omluvě ČSSD, jež byla tvořena mj. bývalými členy KSČ?

ČSSD nepokrytě použila KSČM k tomu, aby si mohla vyprat vlastní svědomí a morální profil, a začala razit paradigma, že pokud něco bylo za minulého režimu špatně je to problém KSČ, tedy ergo KSČM , a jestli bylo něco dobře je to zásluha i ČSSD (tj. těch „hodných“ sociálnědemokratických „vlastně-ne-komunistů“ , co nikdy komunisti ani nebyli).

Následovalo období „revolučního kapitalismu“, kdy ČSSD opět najela na původní předválečný vzorec chování, a to být ve vládě nebo alespoň vytřískat nějakou funkci i kdyby trakaře padaly.   Kdo si dnes vzpomene na podmínky, za kterých se dostal k moci Zeman, Gross, Špidla, Sobotka?   Nebo za jakých podmínek fungovala druhá Klausova vláda?   Na skutečnost, že Špidla se raději spojil s US-DEU než by se spojil s KSČM (přestože ČSSD+KSČM by mělo 111 hlasů)?  Na opoziční smlouvu? Jak se dostal k moci Topolánek (kdo si dnes pamatuje „taky“ sociální demokraty Melčáka a Pohanku)? Jaké bylo zoufalé angažmá Hamáčka ve vládě Babiše?

Hlad po funkcích doprovázel i seznam afér, které ČSSD postupně sbírala, na ty se dnes taky jaksi zapomnělo (mj. pro připomenutí Bamberg, Olovo, Zemanův kufřík anebo déle trvající úlety jako působení pana Tvrdíka v ČSA či z novějších kauza Rath).

Ano to vše je „taky“ SOCDEM a  jestli by se někdo měl omlouvat voličům, tak SOCDEM za svoje asociální chování a skandály za posledních 30 let.

Z výše uvedeného vyplývá, že lézt se SOCDEM do vany, znamená vylézt z ní špinavější, než jsme byli na začátku a ještě se dozvědět, že je to naše vina. Potřebujeme to?

Je třeba vzpomenout i notoricky známé „Bohumínské usnesení“: „Sjezd potvrzuje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LBSDL.“ . Toto usnesení SOCDEM vytahuje vždy, když je třeba odůvodnit ne-spolupráci s KSČM.  

Usnesení zakazuje spolupracovat SOCDEM mimo jiných stran i s KSČM, protože je to (dle SOCDEM) strana extremistická.  Snaha vykládat toto usnesení tak, že se týká jen spolupráce vládní, nemá opodstatnění, naopak by mělo dopadat na všechny formy spolupráce s KSČM jako stranou.   Ovšem  SOCDEM se v případech, kdy se to hodí JÍ (a pouze jí) rozhodla jednoduše usnesení v tichosti ignorovat. Tedy je-li to v zájmu SOCDEM a nelze jinak (!!!) vezme SOCDEM na milost i „extrémistickou“ KSČM. A když ne, zamává se Bohumínským usnesením…. Jde jen o další z příkladů sociálnědemokratické vychcanosti a bezzásadovosti nejhoršího kalibru.

Je přitom zřejmé, že programy i stanovy naší strany (KSČM) od jejího vzniku v roce 1990 nejsou o nic méně demokratické, než ty sociálnědemokratické.  Jakékoliv jednání o spolupráci se SOCDEM nemá smysl, dokud toto Bohumínské usnesení existuje – jeho revokace je základní podmínkou, i potom je však třeba k těmto jednáním přistupovat velice obezřetně.

Přejdeme-li k praktickým důsledkům „spolupráce“   tak  zářný příklad toho, jak „dobře“ funguje koalice se SOCDEM představují letošní volby do krajského zastupitelstva v Ústeckém kraji.  Na první pohled by se mohlo zdát, že jsme tam byli opravdu (v koalici se SOCDEM) úspěšní, ovšem realita je úplně jiná.   Díky „zipové“ kandidátce se SOCDEM bylo sice zvoleno 5 zastupitelů (o 1 více než v roce 2020), ale 2 z nich za  SOCDEM, tedy KSČM má v reálu 3 (-1 proti roku 2020).  Ve volbách v roce 2020 byli sice „jen“ 4, ale všichni za KSČM.    Realita je taková, že jsme fakticky o jednoho zastupitele přišli, a to zřejmě naprosto zbytečně, protože KSČM by byla schopna ty 4 „uhrát“ i bez SOCDEM (pouze s jedním koaličním partnerem ČSNS).   Jen podotýkám, že v roce 2020 se SOCDEM (tehdy ještě ČSSD)  nedostala  v tomto kraji do zastupitelstva vůbec (3,16% !!!) na rozdíl od KSČM (6,26%).

KSČM/Stačilo! tedy v reálu posloužila jako výtah  pro SOCDEM zpět do zastupitelstva kraje… opravdu jsme to chtěli ? A chceme to zažít ve volbách do sněmovny?

A pak tady máme i obligátní otázku financí…. Pan Šmarda ubezpečoval všechny, že SOCDEM dluhy splatila: „Dnes má sociální demokracie naprosto minimální míru zadlužení v řádu jednotek milionů.“ a že funguje s běžným kontokorentem.  Nějak přitom zapomněl na nekonečný spor s Altnerem a jeho dědici,  především však je otázkou , zda  SOCDEM je vůbec reálně  ekonomicky rovnocenný partner s KSČM, se kterým by koalice (ať už v rámci Stačilo! nebo  na přímo)  byla i o tom, že bude přispívat srovnatelný objem peněz na kampaň….a že i výsledek (tj. příspěvky na činnost a za hlasy)  se bude dělit rovně, resp. v odpovídajícím poměru, aby KSČM nebyla jako ten čert z pohádky, co z brambor dostal nať.

Podtrženo a sečteno:

Chce se KSČM družit se stranou, která je prokazatelně asociální,  pro levicové voliče neudělala posledních 30 let nic nepočítaje v to funkcionáře ČSSD, kteří se „zaopatřili“ více než dostatečně?

Chce  KSČM  jít do spolku s někým, kdo si  o nás „totalitní“ rétorikou otíral boty 30 let a využíval to k odvrácení pozornosti od vlastní minulosti a  „leváren“?

Chce se KSČM družit s někým, jehož majetkové poměry jsou v lepším případě „nejasné“ a hrozí nám tady nástup černého pasažéra?

Chce KSČM fungovat jako výtah pro SOCDEM zpět do vrcholné politiky, abychom se nakonec opět dozvěděli, že jsme extrémistická strana,  se kterou „se“ nemůže spolupracovat?

Chceme riskovat „překroužkování“  jako se to přihodilo Pirátům při koalici se STAN a potenciálně i uloupení volebního výsledku ?

A především chceme vše shora uvedené  riskovat ve volbách do Poslanecké sněmovny , na kterých tentokráte opravdu záleží,  riskujíce, že KSČM (Stačilo!)  bude ta kdo oře a seje  a SOCDEM by sklízela ? 

Jde-li o SOCDEM má cenu jediná věc:  její zklamaní voliči – těmto lidem je třeba nabídnout opravdovou levicovou stranu, s levicovým programem , který jde dál než  k obsazení křesel.   Oslovení těchto voličů má smysl –   ale bez SOCDEM – tu je třeba nechat dohnít v tom bahně, kam se svým vlastním přičiněním a chamtivostí dostala.